Léto, je léto!

Léto je léto,
když den patří snílkům,
když můžem jen v tílku
ven jít.

Pamatujete na tuto písničku? Já ano, a hned po napsání nadpisu mého článku se mi vybavila. Text pana Pavla Žáka je vlastně ten správný a pravý k zamyšlení, o kterém vám chci dnes psát.

Nedokážu držet pusu, v tomto případě tedy prsty a klávesnici, abych se nevyjádřila k mnoha věcem kolem nás.

Tak třeba jedna z mnoha.

Léto je charakteristické tím, že je teplo, že chodíme celkem spoře oděni a ukazujeme světu kde co. Pro někoho postiženého svým povoláním a posláním jako třeba já, je to zároveň pastva pro oči, zároveň utrpení.

Z předchozích článků, třebas z tohoto, víte, že koukám na lidi trochu jinak. Zkoumám, hledím, čučím, zírám, pokukuju. Občas se nestačím divit. Například nad tím, když zřím krásnou paní ve sportovním oblečení, v kratičkých upnutých elastických šortkách. Na tom by nic nebylo, ale dáma měla tak velikou křečovou žílu zepředu na stehnu, že nešla přehlédnout. Na tom by taky nebylo nic divného.

Špatná a nevhodná je ta kombinace. Na křečové žíly, problémy se žílami v dolních končetinách, u celulitidy a problémy s otoky, je NUTNÉ a DŮLEŽITÉ nosit elastické oblečení právě přes ona postižená místa, nejlíp délku nohavice až pod postižené místo, ideálně v celé délce dolní končetiny. Přiškrcení lymfatických uzlin a cest, žilního systému nad místem problematickým, ba i nemocným, je úplně špatně! Tím pádem zaškrtíte v onom místě takřka vše, takže nebude proudit dokonale ani krev, ani lymfa, a otok se vám může jen a jen zhoršit.

Zajímá-li vás více tato problematika, koukněte sem.

Neviním onu dámu, že se takto oblékla. Ona zřejmě ani netušila svoji chybu. To nevím. Co tuším, je zásadní problém neinformovanosti z řad lékařů, sester a fyzioterapeutů. Nechci házet všechny do jednoho pytle, a omlouvám se všem osvíceným terapeutům. Leč zkušenosti a reference od mých pacientů mě neustále přesvědčují, že náš systém zdravotní péče je naprosto nedokonalý.

Kdo jsem, abych mohla hodnotit? Co to baba tady kecá?

Omluvte moji lehkovážnost, rebelství a otevřenost, ale mě se huba držet nechce. Přeci není takový obrovský problém poučit člověka s takovými zdravotními obtížemi, jako jsou varixy – křečové žíly, že se musí o sebe starat. A správně. Tzn., že bude cvičit, bude nosit kompresní punčochy, punčocháče, podkolenky, bude si mazat vhodnými mastmi, krémy a gely, a bude užívat i doplňky výživy jako podporu žilní stěny a lymfatického systému. Vše souhrnně najdete třeba i tady.

Chci věřit, že tento postup je standardní v ordinacích lékařů i fyzioterapeutů. A že i pojišťovny neblokují svým tlakem na výkon a výdělek tyto procedury.

Na stranu druhou existují i úžasní lékaři, sestry a terapeuti, kteří mají v sobě spoustu empatie, lidskosti i laskavosti. Přijde-li k nim dáma s nadváhou a prosbou o pomoc, tak ji jen nenadávají a neříkají, že musí zhubnout. Hledají totiž cestu k vyléčení. Nejen kolen zmíněné dámy, ale i odstranění dalších neduhů. Správně diagnostikují velký problém s lymfatickým systémem, a poradí vyhledat terapeuta. Jako třeba mě. A moje kolegyňky. 🙂

Pro takovou dámu je to konečně nějaká cesta, nějaké řešení, světlo na konci tunelu. Pan doktor udělá ze své praxe vše potřebné, my se o dámu staráme zase po lymfatické stránce. Co myslíte, jak to dopadá? No přeci BÁJEČNĚ! Dáma je naspeedovaná, natěšená! Začíná se totiž něco dít! Něco se mění v jejím životě! Hubne, pracuje s lymfatickým systémem, učí se o sebe pečovat, užívá si lymfatickou masáž, a poslouchá. Naše povídání, rady a doporučení, hlavně totiž poslouchá svoje tělo. Taková práce má smysl, velký smysl. Alespoň pro mě.

To jsou ty momenty, kdy mě práce baví ze všeho nejvíc. Vidíte a cítíte výsledky. Chtělo by se pracovat i zadarmo, jen za ten super pocit.

Takže, milý Vesmíre, prostore, děkuji za takové lékaře, děkuji za báječné pacienty, kteří nás navštěvují, a děkuji za možnost předávat zkušenosti a um dál.

Přeju všem lidem, kteří ještě nenalezli svého správného lékaře, aby ho v krátké době poznali a začali proces léčení a uzdravování. Budou-li chtít.  Náš systém zdravotnictví umí dokonale vyrobit pacienta. O tom moc pěkně píše i pan doktor Jan Hnízdil. Nebudu ho papouškovat, kupte si jeho jakoukoli knihu a hltejte. Zkuste nebýt pacientem.

Příklad z praxe – v nedávné době mi volala zoufalá mladá maminka, že se jí „sekly“ záda, jestli bychom jí pomohli. Moje svědomí by mi nedalo, tak jsem ji malinko vyzpovídala, jestli je to vůbec práce pro mě, a dohodly jsme se na rychlé pomoci nalepením tejpů – pružných barevných pásek. Co mě ale čekalo, když se mladá maminka objevila u mě v ordinaci? Chuderka úplně pokroucená. Nejen tou čerstvou bolestí, ale poměrně značnou skoliozou – vychýlení páteře do strany. Podle jejího povídání ji pan doktor – ortoped léčí jen předepisováním léků. Tak to mě fakt jako rozčiluje! Léčba probíhá tak, že pacient odchází z ordinace s receptem? Kde to jako jsme? V prvobytně pospolné společnosti? Hmm, špatnej příklad. tam byli všichni ještě vohnutí.

Já vím, že se nemám rozčilovat, já vím, že jedním článkem nic nespravím. Můžu ale říct svůj názor! A mladé mamce pár doporučení. Jestli se jimi bude řídit, jestli to bude fungovat, nevím. To už je její příběh.

Moc bych si přála, aby se naše společnost začala uzdravovat. Aby lidskost a empatie, naslouchání bylo v ordinacích běžné, normální a laskavý přístup se nesl dál. Aby pacienti se uzdravovali, měli možnost výběru terapií, a k léčbě se přidali i alternativní postupy. Děkuji, děkuji, děkuji!

To jsem se dnes nějak rozvášnila. Pokud jste dočetli až sem, děkuji za vaši důvěru. věřím, že někteří se mnou budete souhlasit. Jeden můj pacient, dlouholetý a věrný, navrhoval, abych založila hnutí. Nezaložím. Neměla bych čas na svoji práci, a tu miluju. V politice bych byla rebelem, a k ničemu by to zřejmě nevedlo.

Hledejte cesty k uzdravení, hledejte lékaře, terapeuty, léčitele, šamany a bylinkáře. Většina těchto lidí, kteří mají na srdci dobro, vám ukážou cestu k uzdravování. I k hubnutí, k detoxikaci, k pružné a zdravé páteři a kloubům. Na našich stránkách najdete pár rad taky…tady a tady.

Tak, já si jdu po sobě přečíst, co tu ze mě vypadlo, a nejsem si jistá, jestli to vůbec bude ke zveřejnění.

Starejte se o svá těla, o svá srdce, své duše, i emoce. Nebudete mít potom N-emoce…Kamila